Motocyklové chrániče jsou důležitou součástí ochranného vybavení každého jezdce. Jejich úkolem je pomáhat snižovat následky nárazu při pádu nebo nehodě. Při výběru chrániče se můžete setkat především s označením EN 1621 a s úrovní ochrany Level 1 nebo Level 2.
Označení EN 1621 neznamená jeden univerzální typ chrániče. Jednotlivé části této normy se vztahují na různé části těla, například ramena, lokty, kolena, kyčle, záda, hrudník nebo nafukovací ochranné systémy.
EN 1621 je evropská řada norem pro ochranné prvky určené motocyklistům. Stanovuje požadavky a zkušební metody pro hodnocení ochrany proti mechanickému nárazu.
U motocyklových chráničů se nejčastěji setkáte s těmito normami:
| Norma | Určení | Úrovně ochrany |
|---|---|---|
| EN 1621-1 | Chrániče ramen, loktů, kyčlí a kolen | Level 1 / Level 2 |
| EN 1621-2 | Zádové a bederní chrániče | Level 1 / Level 2 |
| EN 1621-3 | Hrudní chrániče | Level 1 / Level 2 |
| EN 1621-4 | Nafukovací chrániče a airbagové ochranné systémy | Level 1 / Level 2 |
U norem EN 1621 platí, že Level 2 představuje vyšší úroveň ochrany než Level 1. Chrániče Level 2 jsou konstruovány tak, aby při zkoušce přenesly na tělo menší sílu než chrániče s nižší úrovní ochrany. Vyšší ochrana ale může být spojena také s větší tloušťkou, hmotností nebo určitým omezením pohybu.
Chrániče Level 1 poskytují základní certifikovanou úroveň ochrany proti nárazu a obvykle představují vhodný kompromis mezi ochranou, pohodlím, hmotností a volností pohybu.
Chrániče Level 2 poskytují vyšší úroveň ochrany proti nárazu. Hodí se především pro jezdce, kteří dávají při výběru ochranného vybavení vyšší důraz na maximální úroveň ochrany.
Norma EN 1621-1 se vztahuje na nárazové chrániče používané především v oblasti ramen, loktů, kyčlí a kolen. Při zkouškách se hodnotí množství síly přenesené přes chránič po nárazu.
Norma rozlišuje dvě úrovně ochrany. Level 1 představuje základní úroveň ochrany, zatímco Level 2 stanovuje přísnější požadavky na útlum nárazové energie.
Pro zádové chrániče je určena norma EN 1621-2. Ta se vztahuje na různé typy zádových chráničů, včetně chráničů pro celá záda, centrální část zad a bederní oblast.
U této normy jsou definovány dvě úrovně ochrany. Pro Level 1 je stanoven limit průměrné maximální přenesené síly 18 kN a žádný jednotlivý výsledek nesmí překročit 24 kN. U Level 2 jsou požadavky přísnější: průměrná maximální přenesená síla může být nejvýše 9 kN a jednotlivý výsledek nejvýše 12 kN.
Prakticky tedy platí, že zádový chránič EN 1621-2 Level 2 poskytuje vyšší ochranu proti nárazu než Level 1.
Norma EN 1621-3 se zaměřuje na ochranu hrudníku. Zahrnuje například dělené i celistvé konstrukce hrudních chráničů.
Level 1 musí splnit požadavky na přenos nárazové síly. Level 2 má přísnější požadavky a kromě přenosu síly zohledňuje také její rozložení přes plochu chrániče.
Norma EN 1621-4 se používá pro nafukovací ochranné systémy motocyklistů. U těchto systémů je kromě ochranných vlastností důležité také správné a dostatečně rychlé nafouknutí.
Také zde se používají úrovně Level 1 a Level 2, přičemž Level 2 představuje vyšší úroveň ochrany.
U ochranných pomůcek se často používá pojem homologace, přesnější je však hovořit o posouzení shody a certifikaci osobního ochranného prostředku. Motocyklové ochranné vybavení spadá v Evropské unii pod nařízení (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích.
CE označení vyjadřuje, že výrobce deklaruje shodu výrobku s příslušnými požadavky evropských právních předpisů. Konkrétní úroveň ochrany je potřeba hledat v označení příslušné normy a v technické dokumentaci výrobku.
Proto je rozdíl mezi pouhým označením CE a konkrétním údajem například EN 1621-2 Level 2. Druhé označení poskytuje výrazně více informací o tom, podle jaké normy byl chránič posuzován a jaké úrovně ochrany dosahuje.
Při výběru motocyklového oblečení je důležité nezaměňovat označení EN 1621 a EN 17092.
EN 1621 se vztahuje především na vlastnosti jednotlivých nárazových chráničů. Naproti tomu EN 17092 hodnotí celý motocyklový oděv, například bundu, kalhoty nebo kombinézu. Norma EN 17092 používá třídy AAA, AA, A, B a C a hodnotí mimo jiné odolnost oděvu proti oděru a pevnost jeho konstrukce.
Motocyklová bunda tak může být například certifikována podle EN 17092 AA a současně může obsahovat chrániče ramen a loktů podle EN 1621-1 Level 2 a zádový chránič podle EN 1621-2.
Z hlediska úrovně ochrany je Level 2 vyšší než Level 1. Při výběru je ale důležité zohlednit také typ jízdy, pohodlí, správnou velikost a umístění chrániče. Ochranný prvek musí být správně umístěný a při používání zůstat v odpovídající poloze.
Pro běžného motocyklistu může být kvalitní chránič Level 1 velmi dobrou volbou. Jezdec, který požaduje vyšší úroveň ochrany, může dát přednost chráničům Level 2, zejména u zad, kolen, loktů a ramen.
Například označení EN 1621-2:2014 Level 2 znamená, že jde o zádový chránič posuzovaný podle normy EN 1621-2:2014 a splňující její požadavky pro úroveň ochrany Level 2.
Podobně například EN 1621-1 Level 2 označuje nárazový chránič určený pro oblasti končetin, jako jsou ramena, lokty, kyčle nebo kolena, s vyšší úrovní ochrany podle příslušné normy.
Při výběru motocyklového oblečení a ochranných prvků se vyplatí sledovat nejen označení CE, ale především konkrétní evropskou normu a úroveň ochrany. Řada EN 1621 pomáhá rozlišit vlastnosti jednotlivých nárazových chráničů, zatímco EN 17092 se vztahuje na celý motocyklový oděv.
Obecně platí, že Level 2 představuje vyšší úroveň ochrany než Level 1. Správně vybraný a dobře umístěný chránič je proto jedním z důležitých prvků ochrany motocyklisty při pádu.